Čtěte Dialog • otázky • odpovědi, komunistický list vědeckého komunismu, marxismu-leninismu!

so, úno 24, 2024

U památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva

U pomníku Koněva v Praze

O svolání shromáždění občanů k památníku maršála Koněva 28. 12. 2019, při příležitosti 120. výročí jeho narození, jsem se dověděl náhodně a to včetně informace, že původně plánovaná hodina akce je zablokována na OÚ Praha 6 pro soukromou osobu s cílem pořádat akci proti Koněvovi a za odstranění jeho památníku.

O svolání shromáždění občanů k památníku maršála Koněva 28. 12. 2019, při příležitosti 120. výročí jeho narození, jsem se dověděl náhodně a to včetně informace, že původně plánovaná hodina akce je zablokována na OÚ Praha 6 pro soukromou osobu s cílem pořádat akci proti Koněvovi a za odstranění jeho památníku. Pořadatel vzpomínky na maršála tak musel na poslední chvíli posunout konání akce o hodinu dříve. Desítka policistů byla na místě, také TV štáby včetně množství fotografů toužících zachytit nějakou výtržnost. Zbylí účastníci akce setrvávali na místě se zjevnou motivací nedopustit poničení položených květin. V souvislosti s tažením podivných sil v Praze snažících se oslavovat i vlasovce mi přicházejí směšné dohady o tom, kdo to vlastně osvobodil Prahu. Skutečnou silou, která vstoupila na území města, byla Rudá armáda, po cestě dlouhé tisíce kilometrů. Nejsměšnější je názor, že se Praha osvobodila sama. Takových vesnic, městeček a měst by se našlo hodně, ale faktem je, že se z nich Němci stáhli před postupující armádou osvoboditelů. Konečně za Prahu se bojovalo už u Madridu, což nemohou dnešní vzdělanci na nejedné radnici ani tušit. Za Prahu se bojovalo u Stalingradu, na Dukle, ve Varšavě, či v Ostravě. A samozřejmě i v den „D“ i v Ardenách. Avšak podíl na vítězné válce a motivace politických vedení spojeneckých vojsk, jak se ukázalo později, byly různé.   ***** U památníku se shromáždilo něco mezi šedesáti až sedmdesáti účastníky, kteří po krátkých projevech položili k památníku květiny a setrvali na místě v družném hovoru. Někteří se pomalu rozcházeli, ale přicházeli další, ke kterým se zpráva o změně začátku akce o hodinu nedostala. Mezitím se sešli i organizátoři akce proti soše Koněva a zaujali v počtu sedmi místo na vyvýšeném bočním obrubníku plochy před památníkem. Roztáhli připravená svá denunciační hesla a rozvinuli vlajky NATO, EU a USA. Jeden z nich byl i nositelem placky Miliónu chvilek pro demokracii. Pohled na tuto opuštěnou skupinku tvořenou příslušníky dvou rodin byl směšný. Další dva příslušníci skupinky se pohybovali kolem nezbytného fotografa. Jeho osoba tak nějak zapadá do inzerátů BIS hledajících externí pracovníky. Mohlo by ovšem jít i o horší variantu. Pak se dostavil řečník, jehož nenávistný projev přednesený s fanatickým patosem prakticky nikdo neposlouchal a asi ani nezaznamenal. Rozruch způsobil příchod mediální hvězdy, řeporyjského starosty (Pavla Novotného), který skupinku podpořil a začal rozdávat rozhovory senzacechtivým novinářům. Svoji vulgaritou asi nikoho moc nepotěšil, ale spolu se zvědavci pohybujícími se po ukončení akce v již nijak neorganizované skupině vzpomínkové akce přispěl ke shluku  lidí a k diskusím s dosud převážně ignorovanou skupinkou demonstrujících. Příležitost dostali lidé chovající se jako provokatéři a TV štáby začaly sklízet. Jeden opilec ozbrojený rudou vlajkou se připojil k vulgaritám a diskuse zahájil jakýsi podivný zjev v bílém klobouku s vzezřením lázeňského šviháka, který pak ustoupil do pozadí. Do diskuse se dvěma agitátory demonstrujících, chrlících proud demagogických výkřiků, se zcela zbytečně pouštěli další a nechávali se ukřičet. Cíle však bylo dosaženo. Vznikl dojem, který je možno obrazově zachytit, že jejich demonstrace měla slušnou účast. A dosud po okolí postávající policie, tak získala příležitost zapojit se jako antikonfliktní tým a s pomocí některých rozumnějších občanů oddělit obě skupiny, což proběhlo bez problémů. Totiž na víc než pár pokřiků a dvou tří rozčilených diskutérů nedošlo. Před ohlášené demonstrující na ochranu pokojného průběhu se postavil kordon policistů. Lidé měli náhle možnost si uvědomit, že není nic směšnějšího než pohled na tu izolovanou skupinku předělávačů historie (bořitelů sochy)!   ***** Reportéři televizí dostali příležitost zachytit pár záběrů, na které dosud hodinu a půl čekali marně. Zachytili dvě pokřikující ženy a diskutéři získali zkušenost, že s hlavním aktérem akce se diskutovat nedá. Již chvíli před tím jsem se poněkud provokativně zeptal kameramana, zda má ČT připraveny nějaké provokatéry? Jejich kameramani totiž bývají na místě právě včas. Odpověď zněla: „To dnes nebude třeba.“ Chápu, že policistům se chtělo domů a tak velitelka opatření začala přemlouvat stranu vzpomínkové akce, aby již odešli, čemuž bylo vyhověno. Ale záruku, že položené květiny nedojdou úhoně, nemohla odcházejícím dát. Lze doufat, že při ochraně akcí obránců památníku projeví policie podobnou aktivitu. Tentokrát, nevím proč, snad že jediným účastníkem demonstrace se stal Petr Novotný, jsem nabyl dojmu, že BIS akci monitorovala a proto jiní provokatéři zůstali doma.   ***** V souvislosti s touto úvahou je však zajímavý akt zhanobení sochy, ke kterému došlo již před oběma akcemi. Patrně za bílého dne zavěsil někdo na ruku sochy věnec vuřtů ozdobený stuhami z kytic od předchozí akce. Policie toto zneuctění obratem odstranila. Lze se ale zamyslet nad tím, jak byly ony stuhy získány? Spolupracovali zde úklidové služby města anebo pachatel a organizátor akcí bydlí někde v blízkém okolí. Patrně by se dalo mnohé dovědět v jedné z blízkých hospod, ale policie zatím nikoho z pachatelů výtržností neodhalila.   ***** BIS si vede záznamy o extrémistických projevech tohoto podhoubí možných teroristických akcí. Pachatelé útoků na sochu nepochybně oplývají určitou odvahou a schopností konspirace. Jen se dovolím zeptat, zda BIS mezi extrémisty počítá např. spolek Kaputin.   ***** Takže, bilance - 60 účastníků pietního aktu, 10 později příchozích, 10 policistů, 8 kamer a fotografové. Vedle ohleduplného přístupu policie se na akci pohybovala nepřehlédnutelná skupina TV štábů (8 kamer) snažících se získat rozhovory a řada fotografujících. Mimo jiné, jedno profláknuté individuum, které fotí každého účastníka akcí i to s kým se baví a sbírá i jiné informace o osobách, je otázkou, zda jeho archiv plní zákonné požadavky na ochranu osobních údajů?! Došlo po uzávěrce Další zneuctění památníku maršála Koněva Před 75 lety byl vojsky maršála Koněva osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim.  Při této příležitosti se 27. ledna 2020 uskutečnil, u pražského památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, dvojnásobného Hrdiny SSSR, pietní akt, kterého se účastnil i rabín. Promluvili PhDr. Josef Skála, CSc., rabín David Bohbot, Petra Prekčanová za mladé komunisty a zastupitel Prahy 11 Robert Vašíček, místopředseda SPD Praha (viz You Tube Raptor TV). Samotné shromáždění narušeno nebylo. Přibližně jeho 170 účastníků zaplnilo celý prostor před památníkem za dohlížení desítky policistů.  Jedna kamera, ale televizní štáby tentokrát nikde. Na závěr pietního aktu zazněla spontánně celá československá hymna. Všichni byli přesvědčeni, že se nikdo neodváží přistoupit k zneuctění památky umučených i obětí osvoboditelů. Avšak chyba lávky. Opodál památníku na rohu náměstí s ulicí Dukelských hrdinů se shromažďovala rostoucí skupina mladých pijáků piva. Jejich sešlost byla od počátku podezřelá, protože setrvala v chladném počasí po celou dobu na místě a u sloupu pouličního osvětlení kam odkládala vypité lahve, si zapálila tři červené svíčky, stejné jako u památníku. To ale ponechalo pořadatele  i dohlížející policisty, kteří jim byli docela blízko, v klidu. Po skončení pietního aktu a projevů se účastníci postupně rozešli a i já jsem zamířil do blízké restaurace se zahřát. Volné místo bylo u okna, ze kterého bylo vidět do prostoru památníku. Když mi přinesli teplý nápoj, zahlédl jsem, že se skupina přesunula do prostoru před sochu. Patrně využila chvíle, kdy si byla jista, že všichni účastníci pietního aktu již odešli. Měl jsem podezření, ale nevěřil jsem stejně jako i soused u stolu, že by se mohla takto veřejně dopustit nějakého výtržnictví. V té době se již stmívalo a skupina se po chvíli přesunula opět na své původní působiště na roh ulice. Opustil jsem restauraci a rozhodl jít se k památníku podívat. Když jsem přicházel k památníku odzadu, přistihl jsem tři muže, jak močí na zadní stěnu památníku. Upozornil jsem je, že to není vhodné místo. Dostalo se mi hrubé odpovědi: „Táhni do p*dele ty komouši, toho Tvýho bolševika jsme už pochcali.“ Prošel jsem před památník a na jeho pravé straně byla zřetelná velká kaluž a všechny svíčky zhasnuté. Odešel jsem kus dál a zavolal na 158 a požádal o zásah hlídky policie. Mezitím si šel nějaký muž místo vyfotit a snad se pokusil fotit i skupinu výtržníků. Když odcházel, pokřikovali na něj a poté se ho vydali dva muži pronásledovat. Jemu se však podařilo vklouznout do osobního vozu a uchránit se střetu. V tu chvíli na místě zastavila i hlídka policie a skupina výtržníků se rozprchla. Před památníkem jsme společně zastihli skupinku čtyř lidí. Seznámil jsem policisty se svým poznatkem, ale odmítli místo ohledávat a ptali se jen po přímém svědku události. V té chvíli došlo k dost ostré slovní potyčce mezi mnou a jedním z přítomných mladých mužů, který tvrdil, že jsem nemohl nic vidět a že jsem na místě vůbec nebyl. V rukou měl „PETku“ s pivem a načatou lahev vodky. On byl nepochybně jedním z pravděpodobných pachatelů činu, který s nějakou dívkou zůstal před památníkem. Jeho vyjadřování naznačovalo, že by mohlo jít o studenta práv, ale drzost a pohrdání v jeho projevu spolu s přítmím u památníku mi zabránily všimnout si tmavě zelených plechovek od piva rozmístěných mezi květinami, jejichž množství dokládalo hromadnou účast na činu. Poněkud starší muž, který se skupinkou před památníkem patrně před tím diskutoval, mě vybídl, abychom se vzdálili a nevyhrocovali spor. Ostatně dle mladíka šlo jen o tvrzení proti tvrzení. Policisté věc dál neprověřovali. Spokojili se s tím, že slovní střet byl ukončen. Sotva hlídka odjela, větší část skupiny se shromáždila na cestičce vedle, v té chvíli pietního místa a pokračovala v pití a vyprazdňování svých močových měchýřů v blízkosti památníku, ač okolo je dostatek křovin pro takovouto potřebu. Po celou dobu jejich pivní akce bylo zřejmé, že budou muset močit na veřejnosti. Nezbylo, než pochvíli povolat hlídku policie k opětnému zásahu. Tentokrát si zbytek skupiny nevšiml jejího příjezdu a byl zastižen na místě. Trvalo poměrně dlouho, než je policisté přesvědčili, že by se od pietního místa měli se svou zábavou vzdálit. Vše nasvědčovalo tomu, že policisté museli názory o svobodě postávat na veřejnosti kdekoli, rázně utnout. Na místě jejich původního srocení zůstalo přes dvacet nevrácených lahví od piva Braník. Teprve poté jsem se odvážil přistoupit k památníku blíž a zjistil jsem, že pomočeny jsou všechny květiny, zhasnuty téměř všechny svíčky bez víček (symbolizující vzpomínku na utrpení umučených) a mezi květinami je rozmístěno jedenáct plechovek a láhev od piva. Situaci jsem zachytil na mobilní telefon. Vyjmul jsem plechovky a rozmístil zbylé svítící kahánky tak, aby vytvářely alespoň z části uspořádaný dojem. Z celého průběhu vyplývá, že skupina po přemístění k památníku vytvořila zeď a postupně se řada jejích členů dopustila barbarského jednání. Mezi jejich přítomností před památníkem a mým ohledáním se k památníku dostavila jen jedna žena a muž venčící psa. Skutečně zarážející je otevřenost zrůdného činu v podvečer na veřejně přístupném místě.     BIS uvádí ve svých zprávách počty extrémistických činů, ale ani ji nenapadne jim předcházet! Zadokumentují kdejaké drcnutí do fotoaparátu, který vám někdo nacpal do obličeje, ale tady měli nejméně 20 pachatelů se stejným úmyslem spáchat výtržnost s patřičným podtextem. Lhostejnost této instituce k tomuto sériovému výtržnictví mající nepochybně znaky extrémismu je zarážející. Možná i státní zastupitelství by si mohlo všimnout, že série útoků na památník, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví a úkolovat vyšetřovatele PČR. Souvislost těchto činů dokumentuje pokračující trestný čin, přinejmenším u osoby organizátora. Ve zprávách BIS si lze přečíst úvahy o jakémsi podhoubí terorismu. Kde jinde, než ve skupině pohrdající lidskými hodnotami se mohou zrodit pachatelé i násilných činů. Že by starostu Prahy 6 po všech útocích na památník napadlo při této příležitosti úkolovat Městskou policii nelze očekávat. Hlídky policie byly k památníku, žel, veleny jen na dobu konání akce. Zjistit nacionále žádného účastníka incidentu se patrně nepodařilo! Občanský průkaz oznamovatele ovšem ano. Ta skupina mladých urostlých mužů, v jejichž středu bylo i pár žen, ve věku okolo dvaceti let mě pobouřila a způsobila mi velké zklamání při pohledu na budoucnost této země. Můj dojem z ní byl, že ji tvoří převážně studenti vysokých škol. Ty mladé totiž spojuje vedle pití piva i něco dalšího. Je to ignorace dějinného povědomí a děsivá neúcta k památce umučených, a také k obětem svých předků, kteří po boku Rudé armády osvobozovali naší vlast. K tomu všemu ještě něco horšího a to je úpadek jejich lidskosti, jako chorobný výpotek této společnosti hlásící se ke svobodě a demokracii. Svoboda? Svoboda projevit se hůř než zvíře? Některá individua potřebují připomenout, kde má svoboda hranice. Normálnímu člověku je stanovuje obyčejná slušnost. Smutnou skutečností je, že takového činu se mohou účastnit i ženy. Jsou schopny již od pubertálních let, zprvu jen mluvou, ale jak vidno později i činy, následovat ty nejhorší vzory a ztrácejí tak tu největší přednost, kterou měly jako vzor studu a slušnosti, čímž kultivovaly společnost. Tento případ by měl vést k zamyšlení nad výchovou všechny rodiče a celý školský systém. Vedle tohoto úpadku morálních hodnot a rezignace školství na výchovu je problém maturity z počtů marginálním problémem. Doba dozrála pro zavedení polopatického předmětu. To se nedělá! Je nejvyšší čas, aby se nad problémem zamýšleli i politici. Kam to uhýbá pod praporem svobody jednání členů společnosti? Mým přesvědčením je, že úpadek hodnot nastal okamžikem koloběžek na Hradě. To je zdánlivě humorný čin, ale je to zlom v chápání morálních hodnot. Pokud jde o osvoboditele je počátkem zhanobení tanku č. 23 poslanci parlamentu. Na Olšanských hřbitovech je v těsné blízkosti čestného pohřebiště i památník padlých Vlasovců včetně jmen jejich velitelů. Dosud se nestalo, že by jej někdo hanobil. Za zasloužilé bojovníky za svobodu byli vyzdviženi i ti, co např. narušovali oslavy svátku práce pokusy o bombové útoky. Pamatuji na jednu smutnou postavu tohoto typu, jejíž zásluhy byly odměněny vyšším postavením v rámci tajné služby. A jak to dopadlo? Dotyčný si z toho udělal soukromý podnik. Pomalu chybí, aby mezi hrdiny nevím kolikátého odboje, byli vyzdviženi i únosci letadel s pasažéry. Nemohu než se opakovat a nemohu nevidět, v jakém ideovém prostředí se může zrodit taková zrůdnost, které jsem byl svědkem.Postřehy účastníků vzpomínkového aktu
Image