Čtěte Dialog • otázky • odpovědi, komunistický list vědeckého komunismu, marxismu-leninismu!

Co ví umělá inteligence (4) - o náboženství

Co ví umělá inteligence (4) - o náboženství

Umělé inteligence se ptala studující Institutu Jana Švermy v Praze

Jak přišla církev ke svému majetku a k čemu ho má?

Církev nabyla svůj majetek různými způsoby v průběhu staletí, a to hlavně během středověku, kdy měla silné postavení ve společnosti. Zde jsou některé hlavní způsoby, jak církev přišla ke svému majetku:

1. Dary a odkazy: Bohatí šlechtici, panovníci a běžní věřící darovali církvi pozemky, budovy a peníze. Často šlo o způsob, jak si zajistit přízeň církve a dobré postavení v posmrtném životě.

2. Desátky: Ve středověku byli věřící povinni odvádět církvi desetinu svého příjmu, tzv. desátek. Tento pravidelný příjem církvi zajistil významné finanční prostředky.

3. Papežské a královské výsady: Papežové a vládci udělovali církvi právo vybírat daně, mýtné, a jiné poplatky. Církev také získávala území a privilegia od panovníků, kteří podporovali její vliv.

4. Vlastnictví půdy a hospodářská činnost: Církev postupem času nabyla obrovské množství pozemků, na kterých provozovala hospodářství. Mnoho klášterů a církevních institucí mělo také své výrobní aktivity, jako třeba pěstování vína, chov dobytka a výrobu potravin.

5. Odpustky: Během středověku začala církev prodávat odpustky, což byly dokumenty slibující odpuštění hříchů. Tato praxe byla kritizována, ale přinesla církvi velké příjmy.

6. Politická moc a dědictví: Církevní představitelé měli často značný politický vliv, což jim umožňovalo získávat další majetek nebo si udržovat stávající.

Díky těmto mechanismům se církev stala jedním z nejbohatších a nejmocnějších subjektů středověké Evropy, a to i přes následné ztráty během různých reforem a sekularizací v následujících stoletích.

Co říká na náboženství a církev marxistická filozofie?

Marxistická filozofie, kterou vyvinuli Karl Marx a Friedrich Engels, má kritický postoj k náboženství a církvím. V jejich názorech se náboženství chápe jako produkt historických a sociálních podmínek, které slouží různým funkcím v rámci společnosti.

Náboženství jako "opium lidstva": Marx ve svém díle "Příspěvek ke kritice Hegelovy filozofie práva" (1844) říká, že náboženství je "opium lidstva". Tím naznačuje, že náboženství může lidem poskytnout útěchu a únik od těžkostí každodenního života, ale zároveň odvádí jejich pozornost od skutečných problémů a nespravedlností ve společnosti.

Náboženství a společenské struktury: Marx a Engels tvrdili, že náboženství často odráží a legitimizuje mocenské struktury společnosti. V historickém kontextu bylo náboženství používáno jako nástroj pro udržení moci v rukou privilegovaných skupin.

Kritika církve: Marxisté kritizují církev za to, že podporuje sociální nerovnost a status quo. Církev může hrát roli v udržování existujících sociálních hierarchií a může být spojena s mocenskými institucemi, které utlačují nižší třídy.

Ateismus a emancipační proces: Marxismus ve své podstatě směřuje k materialistickému pohledu na svět, který se snaží dosažení emancipačního procesu bez náboženských iluzí. V konečné fázi by měl být náboženský aspekt překonán v důsledku vyřešení sociálních a ekonomických problémů.

Vztah k rozvoji společnosti: Marxisté také věří, že s postupem historického vývoje a dosažením vyšších stádií společenského a ekonomického rozvoje, jako je socialismus a komunismus, by mělo dojít k přirozenému ústupu náboženství.

Celkově lze říci, že marxismus se dívá na náboženství a církev jako na konstrukty, které hrají určitou roli ve společnosti, ale které by měly být překonány v rámci procesu historického pokroku a sociální spravedlnosti.

Žádné komentáře

Logo

 

Názory uvedené v textech, rozhovorech a komentářích na našem webu se nemusí shodovat s názory redakce Dialogu.

©2020 Dialog. Všechna práva vyhrazena.