Memento války...

V tomto roce, v těchto dnech, si připomínáme již 80. výročí osvobození od nacismu a ukončení druhé světové války. Vyjadřujeme tak hlubokou úctu a vzdáváme čest obětem fašistické zvůle, hold všem těm milionům lidí, kteří v této jedné z nejbrutálnějších válek ztratili své životy.

Druhá světová válka, vyvolaná agresivní politikou nacistického Německa skončila v Evropě 9. května 1945. Do tohoto nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva s desítkami milionů zmařených životů a nevyčíslitelnými hmotnými ztrátami bylo zataženo 70 zemí světa, boje probíhaly na území 40 států. Šest let válečného běsnění znamenalo smrt pro 60 milionů lidí zabitých jak v boji, tak i při vyhlazovacích akcích.

V tyto dny vzpomínáme především na ty, kteří se nejvíce podíleli na porážce sil fašistického zla, tedy na vojáky spojeneckých armád. V současné atmosféře zpochybňování základních pravd evropských i českých dějin, kterou jistě všichni cítíme a vnímáme, musíme brát v ochranu vítěze druhé světové války. Musíme připomínat hrdinství a smrt milionů příslušníků Rudé armády. Ale též statečnost a zásluhy vojáků ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Rumunska či Polska a řady dalších států včetně vojáků 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu.

Vyjadřujeme vděčnost nejen našim osvoboditelům, ale i úctu všem, kdo se konce druhé světové války, ať z těch, či oněch příčin nedožili. Kteří ve válečném pekle padli, byli umučeni či jinak zahynuli. Těm všem musí patřit naše vzpomínky.

Tragické události druhé světové války jsou mementem i dnes, kdy opět čelíme selhání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní.

Dnešní vzpomínky na ukončení druhé světové války uskutečňujeme ve složité vnitřní i mezinárodní situaci. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. Nacionalismus, nezodpovědní politici, bojechtiví generálové, a to vše opět pod taktovkou světového kapitálu. Světu opět hrozí veliký válečný konflikt.

Cílem těchto válek, vyvolávaných kořistnickým kapitalismem v mnoha zemích, je zmocnit se jejich přírodního i lidského bohatství, přivlastnit si ohromné trhy a posílit svoji ekonomickou a politickou moc. Proto v tyto dny osvobození nemůže být už jen oslava Dne vítězství, ale také vážné zamyšlení nad dalším vývojem.

Současná propaganda v České republice i v zahraničí chrlí při příležitosti výročí vítězství nad fašismem stále nové a nové lži o příčinách, průběhu a výsledku druhé světové války. V těchto intencích dospívají jeho protagonisté až k popírání osvoboditelské role Rudé armády. Proto opět a opět musíme připomínat, že hlavní tíhu boje proti fašistickému Německu nesli na svých bedrech sovětští lidé a jejich Rudá armáda. Rudoarmějci prošli peklem, nad kterým se tají dech a tuhne krev. Bránit jejich čest je naší povinností!

Odkazy druhé světové války zůstávají pro nás trvalým varováním. Varováním před důsledky nástupu extrémní pravice v celé řadě zemí Evropy. Pod tlakem sociální nespravedlnosti, při pohledu na korupci a rozkrádání veřejných zdrojů, ve stínu zklamání z tak zvaných demokratických stran, jako by byly zapomenuty zločiny německého nacismu, italského a španělského fašismu, japonského militarismu a jejich spojenců, kterých se dopustili snad ve všech zemích. Tíha každodenních problémů nás ale nesmí odradit od toho, abychom stále znovu a znovu varovali před návratem onoho temna.

Světové války a vyhlazovací tábory znamenaly zprůmyslnění vraždění lidí ve jménu nesmyslných cílů. A tyto technické možnosti sebedestrukce lidstva nejenže nevymizely, ale naopak se nadále zvětšují. S jejich nárůstem by se měla zvětšovat i naše ostražitost a naše odhodlání tomu čelit.

Je třeba znovu bojovat proti ideologiím a organizacím, které se neštítí usilovat o návrat barbarství do politiky. Fašismus, nacismus s jeho nenávistí ke Slovanům, dnes ale též propagandistické pěstování nejrůznějších protinárodních fobií útočících tu na Rusy, jindy na jiné, jsou se svými předsudky a odhodláním k násilí nebezpečné národům všude ve světě.

Dovolím si v této souvislosti citovat z jedné statě, kterou napsal známý spisovatel Ilja Erenburg krátce po 9. květnu 1945 a která snad nejvíce vyjadřuje hrůzný odkaz této války pro dnešek. Autor v ní píše:

„Naši vnukové se dost možná podiví, až budou číst o těchto strašlivých letech. Zeptají se: Je pravda, že miliony lidí byly vytrženy ze života jako stromy a další miliony zabity? Je pravda, že kati vybírali osoby jiného původu a trávili je plynem? Je pravda, že existoval stát, který zotročil jiné státy a že jeho vědci vynalézali stále dokonalejší způsoby zabíjení dětí a starců?“

Ano, všechno se to stalo. Proto nezapomínejme na to, co svět a lidé z jejich rukou zažili v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu, v Terezíně… Nezapomínejme na Oradour, Leningrad, Coventry, Stalingrad a jiná místa světa, která poznala krutost druhé světové války.

Co znamenala okupace i pro naše národy jsme sami, v té nejkrutější míře poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragédii vypsat - germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky. Máme v paměti a víme, co byla sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.

V kontextu mezinárodního vývoje posledních let je možné říci, že celosvětový mír, jako základní předpoklad existence a budoucnosti nejen našeho státu a českého národa, ale i celého lidstva je ve vážném ohrožení.

Není v současnosti většího úkolu než aktivně vystupovat proti přípravám nové světové války, bojovat za zachování světového míru, spojit k tomu všechny síly a zabránit opakování válečných hrůz.

Mír nepřijde, že si ho přejeme – musíme si ho vybojovat!