Byl to rok jaký byl… aneb Britské odbory v roce 2023

Znovu se opakuji - Velká Británie je daleko. Je to skoro jako „pohádka o odborech“. Ale je to fascinující čtení, už kvůli inspiraci – bez ohledu na to, že většina britských odborových svazů a centrál, včetně TUC, je „žlutá“. Krom toho, kdo u nás v ČR by dokázal sepsat něco podobného o těch českých? Zdroj mám vážný důvod raději neuvádět. (Pozn. VS) Převzato z webu Nové KS Británie https://www.newworker.org, překlad Vladimír Sedláček.

Rok 2022 zaznamenal největší počet ztracených pracovních dnů (2,47 milionu) od roku 1989, kdy se 4,13 milionu lidí postavilo do (stávkových) hlídek. Čísla za rok 2023 je samozřejmě ještě třeba sčítat, ale je zřejmé, že protestní akce se nezpomalily. Nejvíce akcí zaznamenal veřejný sektor a sektor dopravy, zejména NHS (Národní zdravotní služba) a železnice.

Tato činnost bohužel příliš nezvýšila počty členů odborů, které zůstávají tvrdohlavě nízké na mizerných 22,3 % pracovní síly, což je rekordně málo. Do čela se postavil poměrně malý počet tradičně dobře organizovaných pracovníků.

Pozoruhodným rysem roku 2023 bylo, že se na hlídky postavilo mnoho skupin pracovníků, které obvykle nejsou spojovány s protestní činností v průmyslu. Pod vedením Britské lékařské asociace (BMA) zahájili stávkovou akci dokonce vedoucí konzultanti NHS, čímž si nakonec zajistili vyšší zvýšení platů než uklízečky a zdravotní sestry, což je záležitost, o níž nebudeme slyšet naposledy.

Poprvé v dějinách podali anglikánští duchovní, patřící k Clergy & Employee Advocates Church of England (Obhájci kléru a zaměstnanců Církve anglikánské; CEECA), která je součástí odborové pobočky věřících svazu Unite, formální žádost o plat, která mohla vyjít z bankovního účtu církevních komisařů ve výši 10,3 miliardy liber.

Mezi menšími skupinami zaměstnanců, kteří stávkovali, byli skotští strážci majáků a westminsterští strážci dopravy, kteří bohužel nebyli schopni přilepit na pozlacený královský kočár parkovací lístek, když parkoval před Westminsterským opatstvím kvůli korunovaci.

Na odborové scéně se letos objevilo jen několik nových tváří. Tou hlavní byl Paul Nowak, generální tajemník TUC (GS), který se do značné míry zasloužil o to, že se stohováním polic v ASDA (britský obchodní řetězec) začal v sedmnácti letech, ale zapomněl se zmínit, že po velkou část svého pracovního života byl úředníkem odborové centrály, nedávno jako náměstek GS. Jeho inaugurační projev přirozeně odsuzoval nízký plat a obsahoval burcující poselství, že „ministři, odbory a zaměstnavatelé by měli spolupracovat na správné průmyslové strategii, která zajistí dobrá zelená pracovní místa, školení a dovednosti po celé zemi“, čímž demonstroval hlubokou náklonnost TUC k třídní spolupráci.

Dalším nováčkem bylo Sdružení zaměstnanců v dopravě a platech (TSSA), jež zvolilo novou generální tajemnicí Maryam Eslamdoustovou, poté, co se zjistilo, že se úřadující předseda nechoval tak, jak by se správný gentleman chovat měl. Volba inspirovala k hlasování celých 13,5 % ze 17 324 členů. Zvítězila se 46,6 % hlasů proti dvěma soupeřům.

Naopak v hlavním učitelském svazu byl generálním sekretářem drtivou většinou zvolen Daniel Kebede, poprvé od sloučení Národnho svazu učitelů a Sdružení učitelů a lektorů v roce 2017. Ze 445 601 členů pro něj hlasovalo 28 636 a pro jeho soupeře 12 918.

Teprve minulý týden byla Fran Heathcoteová zvolena generální tajemnicí PCS, hlavní odborové organizace pro státní správu, a vystřídala Marka Serwotku, který příští měsíc odejde do důchodu poté, co byl ve funkci od roku 2000. Současně byl znovu zvolen dosavadní asistent GS John Moloney. Paní Heathcoteová kandidovala na kandidátce Democracy Alliance – platformy pro byrokraty, bývalé trockisty a revizionisty, kteří podporovali Serwotku a po desetiletí dominovali politice PCS – zatímco Moloneyová kandidovala za stále formálně trockistickou Broad Left Network – bezbožnou alianci stoupenců Aliance dělnické svobody a Socialistické strany. Democracy Alliance si udržela svou pozici generálního tajemníka a Moloneyová byla znovu zvolena asistentkou GS. Takže žádná změna. Ze 173 844 členů se obtěžovalo hlasovat pouze 20 058 neboli 11,5 procenta.

To bylo 10 340 ku 9 557 ve prospěch vítězného generálního tajemníka a působivějších 11 705 ku 8 152 pro „levicovou opozici“ asistentku GS. Z těchto čísel se zdá, že se nikdo jiný než aktivisté neobtěžoval hlasovat. Okamžitě poté v British Airline Pilots’ Association (BALPA) převzala kontrolu nad pilotní kabinou nová generální tajemnice. Dokončila trojici odborů, které poprvé ve své historii jmenovaly ženu GS, a zajistila si 100 procent hlasů v souboji, který měl nulovou účast, protože byl nesporný. Je politováníhodné, že ve skutečnosti není pilotkou, ale kariérní odborovou úřednicí, která byla povýšena ze svazu vyšších státních úředníků, FDA.

Dopravní služby byly během roku významným bitevním polem, zvlášť na železnici.

Odborový svaz strojvedoucích ASLEF se podílel na protestních akcích, které způsobily rozsáhlé rozvraty tím, že se mluvilo o krátkých stávkách v různých podnicích a různých časech, aby se narušení (dopravy) maximalizovalo. Zavedl také řadu zákazů přesčasů. To bylo obzvláště účinné, protože společnosti provozující vlaky jsou silně závislé na přesčasech, místo aby platily za školení a zaměstnávaly dostatečný počet strojvedoucích. ASLEF si stěžoval, že vláda zvolila přístup „ruce pryč“, když odmítla tlačit na zaměstnavatele, aby se dohodli. Někteří tvrdí, že vláda chce, aby se protestní akce protahovaly, aby se vyčerpaly fondy odborů. Začátkem roku ASLEF odmítl to, co se zdálo jako lákavé nabídky, protože by to vedlo ke ztrátě těžce vydobytých podmínek. Poslední hlasování znamená, že strojvedoucí mají mandát pro další kolo stávek v této nevyřešené bitvě.

Na železnici došlo k pozoruhodnému úspěchu, když železniční odbory, pro jednou sjednocené, úspěšně odrazily plány na uzavření téměř všech prodejen jízdenek v Anglii, částečně v důsledku zajištění 750 000 nepřátelských respondentů k oficiální konzultaci.

V londýnském metru po dlouhém boji získali externí uklízeči stejné právo na bezplatnou dopravu jako přímí zaměstnanci. Bitva RMT o to, aby byli přijati zpět do přímého zaměstnání, však zatím nepřinesla ovoce, přestože starosta Londýna vyjádřil alespoň teoreticky souhlas. Jiné bitvy ve prospěch železničních uklízečů se nezdají být tak úspěšné, ale RMT pokračuje v obtížném boji o jejich organizaci. Zaměstnanci občerstvení (nebo, chcete-li, stravování; pozn. překl.) na železnicích si také díky kampaním RMT zajistili slušné zvýšení platů.

Stávky a jejich hrozba v různých autobusových společnostech po celé zemi byly pravidelnou událostí. Jen minulý týden 350 zaměstnanců London Transit, řidičů i inženýrů, odmítlo zvýšení platů o 6,8 procenta, což vedlo ke stávkovým akcím, které narušily služby v západním Londýně. Dříve, v únoru, potřebovali zaměstnanci sousedního spoje Abellio 20 dní stávkových akcí, aby získali 18 liber za hodinu pro zkušené řidiče.

Mnoho řidičů autobusů bylo dotčeno nesrovnalostmi mezi různými společnostmi. Jeden takový spor se odehrál v Newcastlu, kde průměrná mzda řidiče Go North East činila 12,83 liber (364 Kč) za hodinu, zatímco řidiči na druhé straně Anglie u Go North West vydělávají 15,53 liber (440,60 Kč) za hodinu.

Během pandemie a krátce po ní odešlo mnoho řidičů autobusů z branže ve prospěch rozšířených služeb rozvozu domů ze supermarketů, což mělo za následek, že mnohé autobusové společnosti zvýšily mzdy, aby si udržely řidiče, ale hrozba stávek organizovaných pracovníků je stále nutná. Člověk se diví, proč mocná Unite nezahájí celostátní mzdovou kampaň a nevloží více úsilí do kampaně za opětovné znárodnění. Ne všechny bitvy byly tak úspěšné jako v Midlands, kde Unite získala zvýšení platů mezi 20 a 25,8 procenty pro 100 autobusových techniků z Trent Barton na pěti místech v Nottinghamshiru, Derbyshiru a Leicestershiru.

V lodním odvětví nedošlo k žádnému významnějšímu problému, jako je hromadné propouštění pracovníků v rejdařství P&O. Vládní sliby, že budou proti takovým činům vydávat zákony, se podle očekávání ukázaly jako bezcenné. Trajekt mezi ostrovem Man a Liverpoolem zaznamenal spor mezi důstojnickým odborovým svazem Nautilus a šéfy, nicméně kvůli požadavkům vedení, aby strávili nejméně 76 dní ročně navíc na palubě na úkor svých rodin.

Řadu sporů zaznamenala silniční doprava. Pouhá hrozba stávky může být velmi účinná kvůli práci „just-in-time“ (teď hned), protože přerušení provozu může mít okamžitý účinek ve společnostech, které neřeší zboží podléhající zkáze.

Například v květnu 150 řidičů cisteren u Fuel Transport & Logistics, kteří obsluhují čerpací stanice řetězce supermarketů Morrisons’, zajistilo pro rok 2022 zvýšení o 13,5 procenta, pro rok 2023 zvýšení o 10,5 procenta a záruku, že v příštím roce se platy všech řidičů zvýší na impozantních 65 000 liber (cca 1 845 000 Kč) ročně.

Období letních prázdnin využily odbory v leteckém průmyslu k vytvoření tlaku na zaměstnavatele. Piloti u Virgin Atlantic usilovali o zkrácení pracovní doby, která byla nedávno prodloužena, což mělo za následek zvýšenou únavu pilotů.

Zhruba ve stejné době hrozili akcí pracovníci na různých letištích od řidičů cisteren s palivem až po manipulanty se zavazadly v Gatwicku. Zaměstnanci British Airways, vyjma pilotů a vedení, dosáhli zvýšení platů o 13,1 % během osmnáctiměsíčního období, což byla určitá kompenzace za škrty během pandemie.

NHS byla dalším velkým bojištěm, kdy zaměstnanci ambulancí v mnoha částech Anglie koncem ledna zahájili stávkový kolotoč. V dubnu a květnu Royal College of Nursing (Svaz ošetřovatelů; RCN) zahájil stávkovou akci, která poprvé zahrnovala sestry na pohotovostních odděleních, jednotkách intenzivní péče a onkologických odděleních. Později se přidali i mladší lékaři a konzultanti, přičemž mnozí z nich využili hrozbu emigrace do Austrálie jako vyjednávacího nástroje. Někteří mladší lékaři poukazovali na to, že v důsledku dlouhé pracovní doby dostávají nižší plat než pracovníci kávových barů ve Starbucks. Bylo zajímavé, že to byli členové RCN, spíše než jeden z radikálnějších zdravotnických odborů, kdo odmítl původní neuspokojivou pětiprocentní nabídku doporučenou odborovými funkcionáři.

Kromě platové otázky trpěli zdravotníci dlouhodobou neoliberální politikou jako je nutnost splácet velké studentské půjčky, ztráta řádného stravování v nemocnicích a ukončení nemocničních ubytovacích zařízení.

Jedno z vítaných vítězství bylo v Liverpool University Hospitals NHS Foundation Trust, kde bylo 670 kuchařů, uklízečů, nosičů, kuchařů a dalších domácích služeb přivezeno zpět do domu, ale existuje mnoho podobných bitev, které je třeba ještě vyhrát.

Zatímco lékaři v Anglii museli podniknout stávkovou akci, drtivá stávka ve Skotsku donutila SNP (Skotskou národní stranu) přijít s lepší nabídkou dříve, než skutečně zlikvidují stetoskopy.

Přestože letos nedošlo k žádným pošťáckým stávkám, v Royal Mail (Královské poště), která doufá, že upustí od povinnosti univerzální služby a soustředí se na ziskové doručování balíků, není vše v pořádku. To bude mít drastický dopad na podmínky zaměstnanců, neboť generální ředitel otevřeně podporuje model najímání „samostatně výdělečně činných“ řidičů, kteří by používali své vlastní dodávky, aby Royal Mail ušetřili výdaje.

V polovině února CWU odvolala další stávku, navzdory 96procentnímu mandátu, poté, co šéfové Royal Mail podnikli další právní kroky proti odborům. Do té doby byla nabídka platů nepatrně vylepšena na devět procent během 18 měsíců. To, že téměř 200 zástupců CWU bylo suspendováno kvůli odborové činnosti, ukázalo, jak brutální je vedení Royal Mail.

Cenu za nejtěžší bitvu však pravděpodobně dostávají zaměstnanci ve skladu Amazonu v Coventry, kde nastoupili do notoricky protiodborové firmy.

Zde si GMB zajistila uznání u dravého prodejce, což je samo o sobě pozoruhodný úspěch. Později došlo ke stávkám, včetně jedné o víkendu „černého pátku“ minulý měsíc. Požadavek byl na zvýšení o 43 procent z 10,50 liber na 15,00 liber za hodinu, což je mnohem více než 50 pencí za hodinu nabízených Amazonem, jehož majitel si nedávno převzal jachtu za 500 milionů dolarů. Nutnost přítomnosti odborů v Amazonu se potvrdila, když Tribune oznámil, že aby Amazon dostal své údaje o nehodách, uchýlil se k najímání sanitek, které převážely přepracované pracovníky do nemocnice taxíkem, místo aby zavolal sanitky, které se objevují v oficiálních statistikách.

Není to jen Amazon, kdo odmítl viktoriánský styl pracovních vztahů ve stylu pánů a sluhů ve prospěch tradičnějšího vztahu pánů a nevolníků. Další hi-tech firma, Google, propustila celosvětově 10 000 pracovníků včetně stovek v Londýně a podle Unite porušila zákony o propouštění a odmítá se setkat se svými zástupci Unite. Pracovníci se zdravotním postižením museli dostávat poznámky lékařů jen proto, aby se jejich setkání zúčastnil jejich kolega, a i v těchto případech je zastoupení odborů zakázáno.

Od mateřských škol až po univerzity, pracující často stávkovali.

Snad největším triumfem byli členové Svazu univerzit (UCU), kteří vyhráli dlouholetý boj o zvrácení potenciální ztráty 10 000 liber ročně ze svých důchodů. Jejich stávkové akce byly často zpožděny kvůli neschopnosti odborů sehnat dostatečný počet k hlasování ve volbách o stávkách. Dokonce i dobře placení profesoři reptají kvůli astronomickým platům, které pobírají rektoři a viceprezidenti. Skotští učitelé také zajistili slušné zvýšení platů o 10 procent, které si SNP odmítala dovolit. Zaměření jejich akce do ministerských volebních obvodů přineslo rychlé výsledky.

Na legislativní frontě vznikl zákon o minimální úrovni služeb během stávek, který by fakticky učinil protestní akce v lepším případě neúčinnými a v horším nezákonnými. Místopředsedkyně labouristické strany Angela Raynerová nazvala toto opatření „konzervativním návrhem zákona o propouštění zdravotních sester“, ale to bylo asi tak labouristické opozice vše.

Přestože byl zákon schválen v červenci, teprve v prosinci uspořádal TUC zvláštní sjezd, aby proti němu přednesl burcující projevy. Pro torye bylo úspěchem, že sjednotili tradičně pravicové odbory s obvyklými podezřelými. Dokonce i zastánce toryů, sir Jacob Rees-Mogg, varoval, že je to tak špatně napsané, že to bude předmětem právních námitek, pokud nebude drasticky pozměněno Sněmovnou lordů.

Dalším krokem vlády byly nové předpisy, které umožňují najímat agenturní pracovníky ve sporech, aby nahradili stávkující pracovníky. To odsoudily i pracovní agentury jako nefunkční.

Jen kvůli nedostatku místa můžeme říci jen málo ke sporům v jiných oblastech, jako je místní a centrální vláda, ale v obou těchto oblastech bylo o čem psát. Svaz FDA, zastupující vysoké státní úředníky, využil hrozby stávky, aby si zajistil nabídku důstojného platu a příslib, že nebude docházet k povinnému propouštění v řadách sira Humphreyse.

V tom, co zbylo z britského průmyslu, došlo ke sporům v severomořském naftařství a plynárenství, kde prospěch ze zvýšení cen ropy a plynu rozhodně neměli zaměstnanci. U Petrofac Facilities Management Limited se očekávalo, že pracovníci přejdou ze sedmidenní na čtrnáctidenní rotaci, což je dvojnásobek průmyslové normy, což by znamenalo, že by pracovníci na plošinách přicházeli o 6000 liber ročně.

Probíhají boje o záchranu posledních britských oceláren v Jižním Walesu a Scunthorpe. Majitelé plánují z ekologických důvodů uzavřít stávající závody a nahradit je elektrickými obloukovými pecemi, které budou potřebovat jen zlomek stávající pracovní síly. Mohou však nakládat pouze s recyklovanými ocelovými materiály, které nemohou vyrábět vysoce kvalitní ocel pro stavební účely.

Co udrží rok 2024, se teprve uvidí – o spory však není nouze…