Čtěte Dialog • otázky • odpovědi, komunistický list vědeckého komunismu, marxismu-leninismu!
Návrat k vědeckým pramenům revoluční teorie a praxe - 1. díl
Dialog uvádí seriál rozhovorů Stanislava Zemana s marxistou RSDr. Františkem Ledvinou na téma základních marxistických východisek. Všechny díly naleznete zde.
Františku, dovol, abych tě jménem čtenářů Dialogu pozdravil a poděkoval ti, že jsi jako jeden z levicově orientovaných filozofů u nás, jemuž ale není každodenní občanský život vzdálen, přijal pozvání časopisu a budeš se na jeho stránkách v několikadílném seriálu věnovat návratu k vědeckým pramenům revoluční teorie a praxe. Tedy tématu v minulosti i současnosti nejednou zpochybňovanému a revidovanému třeba se zdůvodněním, že neodpovídá společenské realitě. I proto se nabízí úvodní otázka: není ztrátou času se tímto tématem vůbec zabývat?
Pokud vezmu v úvahu, že ano, pak by to bylo podobné tomu, jako bych považoval za ztrátu času například studium meteorologie, protože je každý den jiné počasí. Teorie totiž hledá dlouhodobě platné zákonitosti, a ty se nemění ze dne na den jak s proměnlivostí počasí, tak i politiky. Bez znalostí těchto obecných, nutných, podstatných, relativně stálých a opakujících se vztahů, tedy zákonů ať již v přírodě či ve společnosti, se neobejde žádná věda, pokud chce být vědou. Kdo tyto zákony nepřipouští, popírá je, sám se odsuzuje k pouhému zírání na svět kolem sebe a místo, aby se přiblížil k jeho poznání, tak o něm, lidově řečeno, blábolí. Což je problém i mnoha politiků a novinářů, včetně některých levicových. Podcenění teorie, hledání a nacházení zákonitostí v jakékoli praxi vede vždy dříve nebo později ke ztrátě reálných cílů, k pouhému „plápolání se ve větru“, k pragmatismu, prakticismu, oportunismu.
Východisko k poznání obecných společenských vztahů nabízí marxismus. Jakožto neoddělitelná součást společenského poznání, myšlení a koneckonců i jednání, zkoumá nejobecnější vztahy kvalitativního charakteru. Stejně jako matematika hledá nejobecnější vztahy kvantitativního a logika nejobecnější vztahy logického charakteru. Všechny tyto zákonité vztahy platí ve všech prostředích, veškerých činnostech člověka, bez ohledu, jestli je zná nebo ne, či je využívá, nebo o ně „zakopává“. Obrazně vyjádřeno: prosazují se za jeho zády. Může je ale poznávat a využívat ku prospěchu sebe, přírody, společnosti.
Z toho, co zde říkáš je zřejmé, že se jedná o téma značně obsáhlé. Co všechno podstatného podle tebe zahrnuje?
Především zahrnuje, a to nejen podle mne, marxistickou filozofii, která hledá ony nejobecnější zákony vývoje. Ruku v ruce s tím i politickou ekonomii zkoumající projevy i důsledky těchto zákonů v ekonomické činnosti společnosti. A s tím vším je těsně spjat vědecký komunismus - tolikrát v novodobých dějinách zatracený a opět jako Fénix z popela vzkříšený - zabývající se perspektivou společenského vývoje bez vykořisťování a válek.
Je toho vskutku požehnaně. S čím nyní začneš?
Já se zabývám především filozofickou částí marxismu, která tvoří jeho jádro, teoretický základ. Středobodem tohoto jádra je rozpor, který je úhelným kamenem všeho. Každá skutečnost je tvořena svými protiklady a jejich rozporem. Spolu s ním stále vzniká, mění se a zaniká vše skutečné. Neexistuje nic bezrozporného.
Z toho je patrné, máme-li se zabývat společností, musíme vidět a zkoumat její rozpory. Dosavadní dějinný, společenský vývoj, historie neklamně ukazují, že jejich hlavní, základní rozpor má třídní charakter. Bezmála od vzniku civilizace, třídní společnosti je alfou a omegou jejího vývoje rozpor tříd. Nevymyslel ho Marx. Vnímali ho například již Platón i Palacký, Masaryk i Einstein, zabývali se jím J. J. Rousseau i Bertold Brecht, Čapek i Orwel. Žel v současné politické rétorice u nás se pojem třída neužívá. Dokonce tomu brání jeden paragraf trestního zákona, který jej spojuje s nenávistí. Jenže znalost a nenávist nejsou totéž. Snad pro jistotu, aby „nenarazili“ se tomuto pojmu vyhýbá i většina levicových politiků. Přitom se někteří z nich diví, proč česká levice ztrácí společenskou prestiž, akceschopnost, což s tím také do značné míry souvisí.
Marxismus se třídními vztahy zabývá podrobně, systematicky, bez emocí, chápe je jako základ utvářející se společnosti. Bez porozumění těchto vztahů, jejich role a charakteru ve společnosti, nelze pochopit její vývoj v minulosti, současnosti, ani v budoucnosti. A to našim současným vládcům vyhovuje. Opozice, která se „stydí“ zabývat třídami, jim totiž neškodí; je takříkajíc bezpohlavní. Opravdová, činorodá opozice se bez poznání marxismu neobejde (pozn. redakce: blíže k tomu např. i na www.marxismus.cz nebo pod jménem František Ledvina na YouTube).
Ve spojení s tímto povídáním vzpomeňme v jeho závěru ještě slova Ingvara Carlssona, bývalého předsedy švédské vlády, který napsal: „Ten, kdo nerozumí souvislostem mezi ekonomickou mizérií, třídními rozdíly a násilím, nepochopil historii 20. století.“ S ním by si měl jet popovídat náš nynější nejslavnější profesor politologie. A možná by neškodilo, kdyby sebou vzal i svou levicovou opozici. Slova Ingvara Carlssona totiž neztratila nic na své aktuálnosti ani v současnosti, jak se o tom můžeme dnes a denně ve světě i doma přesvědčit.
