Čtěte Dialog • otázky • odpovědi, komunistický list vědeckého komunismu, marxismu-leninismu!

Západ vytváří kolem Ruska horké zóny a Ukrajina shoří v jedné z nich

Západ vytváří kolem Ruska horké zóny a Ukrajina shoří v jedné z nich

Na již známé legrační fotografii francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kde rdousí boxovací pytel, je vše dokonalé. I chlípně-agresivní úšklebek se zaťatými zuby i zjevná touha ani ne tak umlátit, jako spíš podusit nebo uškrtit toto sportovní náčiní ve vlastním objetí… Z ruského webu Ukrajina.ru přeložila PhDr. Jana Görčöšová.

Všichni okamžitě komentovali výbojnou touhu tohoto Bonaparta alespoň jako: tohle chce udělat Rusku a jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi, ale nemůže. Překážejí mu masivní rukavice – prsty nemají ten správný úchop... A objekt jeho nenávisti je daleko a mnohem silnější. Vzpomínáte si na ten dětský vtípek: "Hruška visí, sníst se nedá". Co je to? Správná odpověď zní: „Je to cizí hruška.

Hlavní je však ten symbol: Macron všechny děsí, aby ukázal, jak pomáhá Ukrajině vzdorovat a vítězit – a hlavně - je v čele Evropy. Ale dopadá to stejně jako všechno ostatní, na co dosud sáhl ─ je to bezohledné, nesmyslné, výsledek nulový.

Je známo, že už dříve Macron slíbil vyslat na Ukrajinu dva tisíce francouzských interventistů, aby Putin na bojišti nezvítězil a Kyjev pocítil celou hloubku evropského zájmu o "demokracii na Dněpru".

Poloblbečci z francouzské odborné komunity začali dokonce pátrat, kde se asi Francouzi uhnízdí, a jak Rusové slíbili, najdou tam i svůj hrob. Buď na hranicích s Běloruskem v Polesských bažinách, kde je veverky roznesou po částech ještě zaživa do svých doupátek. Nebo podél Dněpru, který za druhé světové války nedokázaly udržet statisíce vojáků Hitlerova wehrmachtu? V tomto případě nemá význam připomínat jakési dva tisíce současných francouzských kokrháčů s chocholy na čepicích.

A nyní, kdy povyk kolem francouzských vojáků na Ukrajině sice stále ještě probíhá, ale už spíše ze setrvačnosti (Evropané s Ruskem válčit nechtějí, Macronův návrh na toto téma je děsí tak, že se jim třesou artritická kolena), sám francouzský prezident hodil zpátečku.

Americký list Politico s odvoláním na účastníky schůzky v Elysejském paláci uvedl, že tam Macron v soukromém rozhovoru "nad talířem s mořskými plody" připustil, že Ukrajina bude brzy poražena. "Ukrajina by mohla padnout velmi brzy," řekl údajně Macron, zatímco elegantně hltal kluzkou ústřici.

Násilná mobilizace na Ukrajině

Násilná mobilizace na Ukrajině

Současně upřesnil svůj názor: mobilizace na Ukrajině dnes není tak intenzivní, jak se o ní mluví, ale Kyjev skutečně potřebuje změnit situaci, neboť je potřebné „skutečné posílení armády". V důsledku toho je tedy důležitá "mnohem větší mobilizace".

Korunu všemu nasadil Josep Borrell, hlavní evropský diplomat s potenciálem šílené verbální inkontinence a známý rasistický zahradník. Se vší vážností prohlásil, že Evropa jistě udělá vše pro to, aby Ukrajině pomohla, ale „EU za Donbas umírat nebude“. Bez ohledu na to, kam pošle své znuděné vojáky Macron – ať už na Ukrajinu nebo na nějakou erotickou vycházku.

A tak se pomalu začíná rýsovat podstata toho, so se momentálně kolem Ukrajiny děje. Na jedné straně všichni ujišťují, že „Západ pomůže“. V tom vyniká zvláště Jake Sullivan, poradce amerického prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost, jenž dorazil do Kyjeva tajně.

Podle deníku The Washington Post prohlásil: "Budeme pracovat každý den, abychom to uskutečnili... Je tu i důležitý vojenský aspekt - poskytnutí nezbytné podpory, zásob a zbraní. Ve Sněmovně reprezentantů získáme silné bipartitní hlasování pro balíček pomoci Ukrajině a tyto peníze získáme tak, jak bychom měli, takže si nemyslím, že dnes musíme mluvit o plánu B... Časový plán je už příliš dlouhý..... Pracujeme na tom, aby to bylo hotovo co nejdříve. ...Musíte věřit Spojeným státům... Jsme přesvědčeni, že to zvládneme. Tuto pomoc na Ukrajinu dostaneme."

Bylo by to úžasné, kdyby zároveň neexistovalo "ale z druhé strany". A tak se právě z této druhé strany Ukrajině nedává už skoro nic, až na pár drobností, které prostě jenom nedovolí, aby jí kalhoty kriticky spadly až ke kolenům. Ani Spojené státy nedaly nic jiného než povinných 300 milionů dolarů. Ani na schůzce v Ramsteinu-20 s americkým ministrem obrany Lloydem Austinem v čele se neobjasnila výše pomoci a americká účast na ní, protože republikáni a demokraté se dostali do předvolebního klinče a Ukrajina jde bokem.

Dokonce ani to, že, jak píše The American Conservative, mazaní zastánci pomoci Ukrajině našli východisko z patové situace ohledně další pomoci Kyjevu: aby zmátli odpůrce pumpování zbraní na Ukrajinu, chtějí bezúplatnou pomoc Kyjevu ze strany Spojených států maskovat jako půjčky.

Vyšlo najevo, že proukrajinsky naladění členové americké Republikánské strany navrhli poskytnout Kyjevu pomoc na základě půjčky s nulovým úrokem. Současně budou úvěrové nástroje sepsány tak, aby je někdo v budoucnu mohl odpustit: pokud bude právo na odpis přiznáno prezidentovi, příslušný zákon schválí sám Biden. Pokud Kongresu, dluhy budou smazány demokraty a jestřáby z Republikánské strany.

Ale právě v tom je ten problém: i The American Conservative musel přiznat, že za takovými složitými formulacemi a triky se neskrývá nic jiného než snaha prosadit další balík bezúplatné pomoci v situaci, kdy je to rozhodně nemožné.

Jinými slovy, Západ stále jen simuluje masivní pomoc Ukrajině, zatímco po ní požaduje, aby vedla skutečnou válku s Ruskem na úkor svých zdrojů.

A tak vidíme na frontách SVO překvapivý obraz. Rusko pokračuje ve své taktice nasazení malých sil na všech částech fronty, dokonce i v Bělgorodské oblasti, kde ukrajinské ozbrojené síly spěšně, jak se říká, cvičně, rozmělnily všechny své velké jednotky. Aby je nechaly definitivně vyhladit, zbavit záloh, zbraní a techniky. A pak bude možné přistoupit ke konečnému a – pokud možno - nekrvavému osvobození Ukrajiny od neonacistů.

V této situaci však Západ chce, aby se Ukrajina z posledních sil udržela a pokud možno vyplnila čas, který Západ potřebuje k tomu, aby se sebral. Aby zmobilizoval svůj vojensko-průmyslový komplex k výrobě potřebného množství zbraní. Aby překonal politické a geopolitické rozpory uvnitř samotného Západu.

Případné drsné akce s možnými velkými ztrátami západních vojáků a dokonce žoldáků na Ukrajině by mohly vyvolat změnu politického spektra ve Spojených státech i v Evropě (kde, jak víme, se blíží prezidentské volby a volební kampaň do Evropského parlamentu).

Proto Západ potřebuje, aby Ukrajina bojovala co nejdéle. Zástupkyně mluvčího Pentagonu Sabrina Singhová 21. března 2024 doslovně uvedla, že ukrajinské ozbrojené síly budou čelit "obtížnému rozhodnutí" stáhnout se z řady území, aby "posílily obranu" kvůli zablokované dohodě o nové americké pomoci. "Víme, že Ukrajina právě teď musí učinit strategické rozhodnutí - stáhnout se z určitých oblastí, aby posílila obranné linie," -- to řekla novinářům na brífinku ve Washingtonu.

A již dnes jsou zřejmé přinejmenším tři směry, jimiž chce Západ zadržovat Rusko a odvést jeho pozornost od aktivních akcí na Ukrajině, aby získal šanci pro shromažďování nových sil. Nebo alespoň pro vytvoření podmínek k případným jednáním o příměří či míru za více či méně výhodných podmínek pro sebe.

Především jde samozřejmě o nejrůznější imitační akce západní aktivity. Třeba Macronovy výroky o francouzských intervencích nebo zavedení vojsk NATO na Ukrajinu. Proto přijíždějí do Kyjeva na bezpečnostní fórum vysocí představitelé NATO, jako je například viceadmirál Rob Bauer z nizozemského královského námořnictva a šéf vojenského výboru Aliance.

Za druhé se jedná o mobilizační opatření, která by měla poskytnout ukrajinským ozbrojeným silám čerstvé kanónenfutr, jímž by mohla odrazovat Rusko v nesmyslných "masových útocích" a protiútocích. Což je to, co se nyní děje v Bělgorodské oblasti.

Proto také přijel do Kyjeva známý "válečný jestřáb" ze Spojených států, republikánský senátor Lindsey Graham, který tam požadoval přijetí nového zákona o mobilizaci se sníženým odvodním prahem.

"V sedmadvaceti letech - tomu nemohu uvěřit. Bojujete o život, tak byste měli sloužit, a ne až v 25 nebo 27 letech. Potřebujete víc lidí. Takže doufám, že brzy pohnete s tím mobilizačním zákonem, abyste měli už na podzim více vojáků, které můžete vrhnout do boje," řekl Graham.

A to i přesto, že o den dříve dokonce sám ukrajinský premiér Denys Šmygal tvrdil, že Ukrajina nepotřebuje mobilizovat dalších 500 000 lidí. Pro dodatečnou mobilizaci jsou zapotřebí peníze na výcvik, uniformy a platy vojenského personálu. Spojené státy americké zatím peníze nevymáčkly, zásoby zbraní ze skladů NATO docházejí a Ukrajina nemá vlastního už vůbec nic.

Zatřetí se samozřejmě jedná o pokusy odvést pozornost Ruska, jeho sil a prostředků na nová ohniska nestability a bezpečnostních hrozeb po celém obvodu ruských hranic. Kromě, samozřejmě, Ukrajiny vidíme taková ohniska v Podněsterské moldavské republice (PMR), kde tentýž Macron vytahuje své boxerské rukavice a povzbuzuje jak Moldavsko, tak Rumunsko, které chce bláhově využít situace a anektovat samotné Moldavsko. A ukrajinskou Bukovinu a jižní Besarábii.

Macron se snaží rozdmýchat i podobnou horkou půdu v podobě konfliktu na Kavkaze mezi Ázerbájdžánem a Arménií, jejíž premiér Nikol Pašinjan vypadá spíš jako nemanželský syn buď Hejdara Alijeva, nebo nějakého tureckého paši, než jako obhájce arménských národních zájmů – tak touží po okamžité porážce své země.

A to všechno chtějí Pašinjan, Macron - a za jeho zády schovaný Západ - hodit na Rusko a zatáhnout ho do těchto konfliktů, čímž by odvedli jeho pozornost od Ukrajiny.

A samozřejmě jde o severní frontu: pokusy zaútočit na Kaliningrad, postavit proti Rusku "trojbaltské vymiráty" (Lotyšsko, Litva, Estonsko) a Polsko, snaha maximálně aktivizovat Finsko, které zbrkle vstoupilo do NATO. A dokonce i obezřetnější neofiko Švédsko.

Ve prospěch možných jednání o Ukrajině hovoří snaha Číny stát se globálním mírotvorcem. Peking navrhuje Rusku, jako vítězi v SVO, aby jednalo s Ukrajinou v zájmu své národní bezpečnosti. Na druhou stranu Západ nutí Čínu k různým věcem - například tím, že před několika měsíci – samozřejmě jakoby omylem - zastavil dodávky speciální bavlny pro výrobu střelného prachu do Evropy, čímž veškeré pokusy o oživení jejího vojensko-průmyslového komplexu ztratily smysl.

To přimělo EU k hledání alternativních řešení, ale už to zkomplikovalo a ještě zkomplikuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Protože, jak uznal komisař EU pro vnitřní trh Thierry Breton, není střelný prach - není munice.

A to se teprve ukáže, s čím dalším rusofobní Západ ještě nakluše. A Macron samozřejmě také: je možné, že se v bezmocném vzteku zakousne do boxovacího pytle. To bude extra číslo ve stylu ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského. Protože klauni všech zemí se také musí spojit…

Žádné komentáře

Logo

 

Názory uvedené v textech, rozhovorech a komentářích na našem webu se nemusí shodovat s názory redakce Dialogu.

©2020 Dialog. Všechna práva vyhrazena.