Naposledy o spirále

Napsal jsem článek o tom, že tzv. "spirála vývoje“ jako univerzální zákon dialektiky je nesmyslem, a že se nic konkrétního po spirále nevyvíjí. To jsem poprvé zaslechl od starších učitelů na VŠP ÚV KSČ, zatímco ti mladší spirálu učili. Jak jsem očekával, kritici se ozvali.

Patří mezi ně i můj někdejší učitel marxisticko-leninské filozofie doc. RSDr. Zdeněk Košťál, CSc., který to vyřešil hned na začátku své polemiky slovy: „Problém spirály je nepodstatný“. Jednoduše spirálu přeskočil. Podstatné ovšem zůstává to, že se ta spirála masově učila, a ve vědomí těch, kteří si to pamatují, zůstává Marxova dialektika jako „pavěda o spirále“. Jen proto jsem ten článek napsal.

Bylo v něm i to, že negace všeho konkrétního je nutností, zatímco negace negace, tedy onen Leninův „zdánlivý návrat ke starému“, nikoli. Zdeněk Košťál mne poučil výňatkem z „Kapitálu“, ve kterém Marx píše o návratu k beztřídní společnosti. A přiložil další citace z Engelsova „Anti-Dühringu“, které se této pasáže týkají. Přehlédl však důležitou větu, která těm vybraným citátům předcházela: „Když tedy Marx označuje tento proces za negaci negace, vůbec tím nehodlá dokazovat jeho historickou nutnost“. Právě v této větě je ukryto jádro pudla. Zákon je totiž vztah, který je v daném prostředí obecný, podstatný, nutný, relativně stálý a opakující se. Dialektický zákon je pak univerzálním zákonem vývoje, který je platný ve všech prostředích. Platí absolutně, není omezen žádnými dalšími podmínkami, je nezvratný, a jeho konkrétní projevy jsou jen modifikovány působením zákonů nižšího stupně obecnosti, které v konkrétním prostředí platí také.

To o negaci negace nelze říci. Zatímco první negace je nevyhnutelná a je zákonem, ta druhá ne. Vyplývá to i z Engelsova citátu, který Zdeněk Košťál uvádí: „Biliony těchto ječných zrn se umelou, uvaří se z nich pivo a pak se spotřebují“. Tedy žádná nutná, zákonitá negace negace, ale pouze prostá dialektická negace, která v důsledku zákona zachování hmoty a energie nezničí úplně vše, jen některé části a jejich vztahy (tedy strukturu, a tím i funkci), a to co zachová, promění v alkohol. Že by při té výrobě či spotřebě došlo k vývoji na vyšším stupni, o tom pochybuji.

Platí to ale i o té menší části ječných zrn, která budou zachována a bez dalšího výběru, šlechtění a ošetřování člověkem znovu zaseta. Ne že dojde k vývoji na vyšším stupni, ale častým opakováním začne postupně degenerovat. Proto dobrý agronom nepoužije trvale k setí pouze vlastní sklizeň, ale koupí občas i nové osivo, v němž je zhmotněna nová lidská práce. Kulturní rostliny nevznikly přírodními procesy. Jejich vývoj směřující k vyššímu musely generace zemědělců tvrdě odpracovat. Jsou-li ponechány samovývoji, různou rychlostí, dříve či později, více či méně planí. Je to společným působením zákonů dědičnosti a Darwinova přírodního výběru, které si je zpětně budou „šlechtit“ jen podle životaschopnosti v daném prostředí, bez ohledu na potřeby a zájmy člověka, který cosi považuje za „vyšší“. Tak to ve volné přírodě probíhá od vzniku života. Nakonec i klasikem správně předpokládaný zánik života na Zemi nemůžeme považovat za vyšší vývojový stupeň. Proběhne to sice podle obou univerzálních zákonů dialektiky, ale Marxův historický optimismus, který sdílím, nelze absolutizovat.

Můj kritik správně cituje Engelsův závěr k této problematice: „Negace negace se v obou říších organického světa skutečně vyskytuje“. Jenže mezi pojmy „dialektický zákon“ a „vyskytovat se“, je propastný rozdíl. Tomu „vyskytování“ chybí ona nutnost a opakovatelnost, která je v přírodě vlastní jen některým procesům, ovlivněným rotací Země a zákony dědičnosti. Ty jsou příčinou, zatímco negace negace je jen jevem, který se v jiných částech přírody nevyskytuje. Zatímco jednota a boj protikladu či přechod kvantity v kvalitu je vlastní všemu existujícímu. Zákon negace negace je tedy zákonem nižšího stupně obecnosti.

To není Ledvinova odchylka od marxismu či jeho nepochopení vztahů mezi jednotlivými zákony. To není omyl amatéra či samouka, ani přehlédnutí posvátného výroku klasika. V roce 1985 vydalo nakladatelství Svoboda, které bylo podnikem ÚV KSČ, dvoudílný německý „Filozofický slovník“, na jehož překladu a redakci českého vydání se mj. podílel i poslední vedoucí katedry marxisticko-leninské filozofie Vysoké školy politické ÚV KSČ prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. Dočteme se zde např. že: „Dialektický materialismus nepokládá zákon negace negace za základní zákon dialektiky. Podle něj popisuje tento zákon pouze určitou stránku vývoje“. A nebo dále: „V marxisticko-leninské filozofii neslouží tento zákon ke svévolným konstrukcím, které mají být vnuceny skutečnosti ………. Slouží především jako metoda k vyhledávání nových výsledků, v žádném případě jako nástroj dokazování“.

Jenže o tři roky později vysokoškolská skripta, vydaná ve Státním pedagogickém nakladatelství, tento dialektický zákon (nešetře při tom citáty) znovu zdůrazňují i s tou spirálou. Takže se ani nelze divit, že takovým „marxákem“, produkovaným profesionálními filozofy, velká část vzdělané populace pohrdala.

Nemá smysl se vzájemně trumfovat citáty. To věda nedělá, ta hledá pravdu. Engels i Lenin považovali Marxovu materialistickou dialektiku za vědu. Já také. A proto nemám rád takové používání klasiků, z něhož ta přeskočená spirála vyčuhuje. Asi bych měl být ke svému bývalému učiteli uctivější. Ale já považuji učení klasiků za zbraň, která se musí občas přebrousit nebo nabít, aby se mohla dál používat. Ne za exponát, který je nutno oprašovat a nesmí se na něj sahat.