Stanovisko k odpovědi F. L. na můj polemický článek

Má hlavní výhrada k textu autora byla, že nemohu souhlasit s tvrzením, že negace-negace není stejnou nutností jako jednota a boj protikladů či přeměna kvantity v kvalitu vývojovým skokem, že je jen nahodilostí či zvláštností. Tedy není obecným zákonem. Z tohoto hlediska je možno říci, že přes vyhraněně kritický přístup vůči mému textu, k určitému posunu došlo.

Přes trvalé výhrady, že sice „Negace negace se v obou říších organického světa skutečně vyskytuje“, je mezi pojmy „dialektický zákon“ a „vyskytovat se“ zásadní rozdíl. Vyskytování chybí ona nutnost a opakovatelnost … Ty jsou příčinou, zatímco negace negace je jen jevem.“ Přesto je zde nakonec negace negace uznána jako zákon, i když nižšího stupně. „Zákon negace negace je tedy zákonem nižšího stupně obecnosti.“ To je prokázáno i citací z dvoudílného německého Filozofického slovníku, kde je negace negace považována za zákon dialektiky, ale ne za její základní zákon.

Ještě se zde bohužel musím ohradit k autorovu nařčení, že jsem spirálu jednoduše přeskočil, když jsem uvedl, že „Problém spirály je nepodstatný“. Když prý podle něj: „Podstatné ovšem zůstává to, že se ta spirála masově učila, a ve vědomí těch, kteří si to pamatují, zůstává Marxova dialektika jako „pavěda o spirále“. Jen proto jsem ten článek napsal“. Já tedy dle něj patřím mezi šiřitele marxistické dialektiky jako „pavědy o spirále“ (k mému zaměření nepatřila dialektika, nepřednášel jsem ji, ani nepsal žádná skripta a podobné texty). Proč považuji problém spirály za nepodstatný, jsem uvedl. Alespoň pokud jde o mne „spirála“, nebyla pro mne žádným nosným pojmem, natož dogmatem. Případné používání tohoto pojmu považuji opravdu jen, za jakousi metodickou pomůcku, při objasňování uvedeného zákona, zvláště ve společenských procesech (v tomto duchu byla podle mne zmíněna klasiky ML). Nelze ji považovat za vlastní, tedy podstatné, niterné určení charakteru zákona negace negace. Bohužel, za větší problém považuji přístup, kdy studující marxistické dialektiky, odvrhne toto učení o metodě, kvůli nejasnostem okolo „spirály“, jako „pavědu“.

Právě proto, že daná rozporná stanoviska neberu „čistě osobně“, ale za závažný teoretický problém, na který je třeba se hlouběji podívat, s tímto tématem (nejen zákonů dialektiky) nekončím. Ještě se k němu, dříve či později, vrátím.