Přeci jen ještě k dialektice, a k zákonu Negace negace a oné „spirále“Negace negace a oné „spirále“

Reakce Z. Košťála na polemiku s F. Ledvinou.

Motto: „Jenže o tři roky později vysokoškolská skripta, vydaná ve Státním pedagogickém nakladatelství, tento dialektický zákon (nešetře při tom citáty) znovu zdůrazňují i s tou spirálou. Takže se ani nelze divit, že takovým „marxákem“, produkovaným profesionálními filozofy, velká část vzdělané populace pohrdala. Nemá smysl se vzájemně trumfovat citáty. To věda nedělá, ta hledá pravdu. Engels i Lenin považovali Marxovu materialistickou dialektiku za vědu. Já také. A proto nemám rád takové používání klasiků, z něhož ta přeskočená spirála vyčuhuje.“ (Naposledy o spirále.)

Převzato z článku V. I. Lenina: Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu), Sp. sv. 21, SNPL Praha 1959, str. 47 až 49.

Jde o úryvky textu z pasáže DIALEKTIKA

„Hegelovskou dialektiku jako nejvšestrannější, nejobsažněj- ší a nejhlubší učení o vývoji pokládali Marx a Engels za největší vymoženost německé klasické filozofie…“ „Marx a já jsme byli skoro jediní, kteří si vytkli za úkol zachránit vědomou dialektiku, (aby nebyla zničena při porážce idealismu spolu /s. 47/ s hegelovstvím) pro materialistické pojetí přírody.“ „Příroda je zkušebním kamenem dialektiky…“ … Marx převzal a rozvinul tuto – revoluční – stránku Hegelovy filozofie. „Dialektický materialismus nepotřebuje filozofii, která stojí nad ostatními vědami.“ Z dřívější filozofie zbývá „učení o myšlení a jeho zákonech – formální logika a dialektika“. A dialektika v Marxově a také podle Hegela zahrnuje i to, čemu se dnes říká teorie poznání, gnozeologie…, která musí svůj předmět zkoumat rovněž historicky… Dnes se už idea vývoje, evoluce, stala téměř úplně součástí společenského vědomí, ale dostala se do něho jinými (s. 48) cestami, ne s pomocí Hegelovy filozofie. Avšak tato idea, tak jak ji formulovali Marx a Engels, opírající se o Hegela, je mnohem všestrannější, mnohem obsažnější než běžná idea evoluce.

Vývoj znovu procházející stupni, kterými už prošel, avšak procházející jim podruhé jinak, na vyšší základně (negace negace), vývoj abych tak řekl, ve spirále, a ne v přímce; (zde je ta ilustrace - „spirála“ ne přímka - obrazné přirovnání pro možné pochopení celé té náročné problematiky – poznámka Z. K.) vývoj ve skocích, katastrofický, revoluční; „přerušení postupnosti“, přeměna kvantity v kvalitu; vnitřní podněty k vývoji vyvolávané rozporem, srážkou různých sil a tendencí, působící na dané těleso nebo, v rámci daného jevu či uvnitř dané společnosti; vzájemná závislost a těsná, nerozlučná spojitost všech stránek každého jevu (přičemž dějiny odhalují stále nové a nové stránky), spojitost tvořící jednotný, zákonitý světový proces pohybu – takové jsou některé rysy dialektiky, jakožto obsažnějšího (než obvyklé) učení o vývoji…“ (s. 49) Takže ony ty tři zákony dialektiky Zákona rozporu - jednoty a boje protikladů; Zákon vzájemného přechodu kvantitativních a kvalitativních změn a negace negace, jsou vzájemně, dialekticky propojeny. 

* * *

Nejde zde (u V. I. L.) o nevědecký text, jak by to mohl někdo hodnotit, protože jsou zde silně používány citace, a to prý s vědou nemá co dělat, nemluvě o oné ošidné „spirále“? (poznámka Z. K.)