Národ není plemeno

Čas od času se někde objeví článek na téma, zda jsme my Češi slovanským národem. A digitální grafoman vyprodukovaný post sametovým školstvím v něm vysvětluje, že nejsme. Ohání se při tom internetovými znalostmi genetiky, a podle svých názorů či zájmů inzerentů nás přiřazuje ke Keltům, Germánům či jinam. Jenže národ není plemeno. Je tvořen sociálními, nikoli biologickými vztahy.

Lidstvo vznikalo ze společných předků, migrujících tisíce let po celé planetě a vzájemně se při tom mísících. Genetická odlišnost jedince a jeho souseda dnes bývá často větší, než rozdílnost lidí ze dvou kontinentů. Vyvíjeli jsme se v rodech vzájemně se pářících i bojujících, spojujících i rozdělujících se v kmenech a kmenových svazech, z nichž se postupně formovala národnost. Teprve když už jsme obsadili celou zeměkouli a nebylo se kam houfně stěhovat, rozvíjející se výroba nás trvaleji usazovala a spojovala v soudobý národ. Biologické příbuzenství v tom hrálo roli jen zpočátku. Důležitějším než genetický původ jedince bylo místo jeho života, a stále častěji nabýval na významu původ sociální. Genetika ustupovala ekonomice, politika a náboženství také, jazyk se přizpůsoboval společnému životu; a člověk, chtěl-li přežít, se musel měnit a přizpůsobovat všemu. Kromě genů dědil i majetek, a ten často rozhodoval víc než geny. V každé generaci jsme vstupovali do nových příbuzenských vztahů, takže jsme biologicky příbuzní všichni se všemi. Až kapitalismus, který odstranil feudální rozdrobenost, vytvořil národní trh, národní stát, a s nimi i soudobé národy.

Stalo se zvykem nazývat každé etnikum či větší společenství lidí národem a onu postupnost vývoje přehlížet. Je to pojem natolik neurčitý, že se na jeho významu nemůže dohodnout ani věda. V dobách kdy je v zájmu mocných národ spojovat, aby jej mohli lépe ovládat, bývá národ absolutizován. Ale když jsou ti mocní mimo národ, tak tento pojem relativizují a zpochybňují, aby se onen národ nespojoval proti nim. Potřebují jej rozdrobit. A to je právě dnešní doba, kdy eurotlantičtí globalizátoři národy pomalu odstraňují, mění je v globální pracovní sílu, a digitální grafomani jim při tom přisluhují.

Marxismus nepovažuje národ za sociální konstrukt ani za věčný či neměnný společenský útvar. Chápe jej jako dialekticky rozpornou, vyvíjející se objektivní realitu. Jeho nejpřesnější definici napsal člověk, od kterého byste to asi nečekali: J. V. Stalin, který nebyl tak hloupý, jak tvrdí soudobí "vzdělanci". Publikoval ji v době, kdy byl ještě řadovým revolucionářem a neměl asistenty, kteří by za něj psali projevy:

"Národ je velké, historicky vzniklé, relativně stálé a pevné společenství lidí, založené na jednotě území a hospodářského života, z nich vyplývající jednotě jazyka i zvláštností tradic, kultury a vědomí."

Povšimněte si, žádná biologická příbuznost tam není. Nemůže být; to by Američané, Australané, ani Němci, Francouzi, Italové a další nemohli být národem. Ale oni jsou. Protože národ z nás nevytvořili společní předci, ale společný život naplněný prací a z něho vzešlá kultura. No, a kdo se necítí být Slovanem, ať se klidně naučí keltsky.