Čtěte Dialog • otázky • odpovědi, komunistický list vědeckého komunismu, marxismu-leninismu!
Den D se blíží – bude Assange vydán?
(14.02.2024 UKRAJINA . ru; z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová)
Bude investigativní žurnalistika kriminalizována?
Ve dnech 20. až 21. února 2024 se u Nejvyššího soudu Spojeného království uskuteční rozhodující odvolací slyšení, které může rozhodnout o osudu zakladatele Wikileaks Juliana Assange. Ve středu 14. února však začne ve Švýcarsku jedna z dalších etap jeho veřejné obhajoby.
„Vedlejší škody“ nejsou zločinem, tak se pravděpodobně stal Julian Assange nejslavnějším novinářem naší doby.
V roce 2010 zveřejnil 250 tisíc tajných dokumentů, které dokazují válečné zločiny páchané americkými vojáky v Iráku a Afghánistánu a také praktiky mučení v amerických věznicích Guantánamo a Abú Ghrajb mimo území USA.
Nejznámějším z materiálů, které Assange zveřejnil, je video z „bagdádského leteckého útoku“ z 12. července 2007. Tehdy piloti dvou amerických vrtulníků AH-64 Apache postříleli dav lidí na ulici 30mm kanóny a poté vypálili rakety AGM-114 Hellfire do budovy, kde se zdržovali mírumilovní lidé. Piloti se prý domnívali, že někdo v davu má zbraň. Mezi mrtvými bylo podle některých zdrojů asi 20 lidí, včetně žen, dětí a dvou reportérů agentury Reuters.
Kritici americké akce označili nálet za „vedlejší škody“, čímž ukázali naprostou absurditu oblíbeného termínu „collateral damage“.
Ministerstvo obrany USA se domnívá, že „vedlejší škody“, tj. škody způsobené v průběhu bojů osobám nebo objektům, které nejsou legitimním vojenským cílem, nelze považovat za nezákonné, protože vojenský cíl má přednost. Současně čl. 8 odst. 2 dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám výslovně uvádí, že úmyslné spáchání útoku, je-li známo, že takový útok je příčinou náhodné smrti nebo zranění civilistů, je válečným zločinem.
Assange byl obviněn podle 18 bodů zákona o špionáži za zveřejnění informací získaných ze zdrojů - to znamená 175 let vězení. Tento zákon byl přijat na počátku 20. století a nikdy nebyl použit proti novinářům, protože první dodatek americké ústavy zakazuje porušování svobody tisku.
Novináři byli samozřejmě stíháni mnohokrát, ale ne podle tohoto článku. Aby obešli ústavní omezení, uvedli američtí prokurátoři, že Assange v době, kdy materiál zveřejnil, nebyl novinářem, protože neměl novinářský průkaz od žádné registrované instituce. To je však v rozporu s moderními mezinárodními zásadami a dokonce i praxí.
Nenovinář
Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (2000) 7 o právu novinářů neprozrazovat své zdroje informací, přijaté 8. března 2000, definuje pojem „novinář“ jako „každou fyzickou nebo právnickou osobu, která se pravidelně nebo profesionálně zabývá shromažďováním a šířením informací pro veřejnost pomocí jakýchkoli prostředků masové komunikace“.
Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 11. srpna 2010 definovalo novináře jako „osoby, které pravidelně a specializovaně zkoumají, analyzují a šíří informace prostřednictvím jakýchkoli tiskových, rozhlasových, televizních nebo elektronických médií“.
Organizace spojených národů rovněž upozornila, že s nástupem nových forem komunikace se žurnalistika rozšířila do nových oblastí činnosti, včetně občanské žurnalistiky, a povinné členství v profesních organizacích nebo vysokoškolské vzdělání již není nutné k tomu, aby byl někdo považován za novináře.
Výbor OSN pro lidská práva na svém 102. zasedání ve dnech 11. až 29. července 2011 v Ženevě aktualizoval článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966 týkající se svobody názoru a projevu: „Novinářskou funkci vykonává široká škála osob, včetně profesionálních reportérů a analytiků, bloggerů a dalších osob, které publikují v tištěných médiích, na internetu nebo kdekoli jinde.“
Pojem „občanští novináři“ zavedlo UNESCO v letech 2012-2013.
Kromě toho by snad mohli američtí prokurátoři věnovat svou pozornost seznamu novinářských vyznamenání, která Assange obdržel před i po předmětných publikacích:
- The Economist New Media Award 2008
- Amnesty International New Media Award 2009
- Prix Ars Electronica 2009 Honourable Mention Award (Čestné uznání)
- Le Monde Osobnost roku 2010
- Osobnost roku 2010 podle časopisu Time.
- Cena Sama Adamse za bezúhonnost 2010
- Blankernova cena pro nejlepšího komunikačního experta 2011
- Free Dakia Award 2011
- Cena Josého Cousa za svobodu tisku 2011
- Mezinárodní novinářská cena Pierra Passettiho od italského Národního svazu novinářů 2011
- Cena Marthy Gellhornové za žurnalistiku 2011
- Cena Walkleyho nadace za nejvýznamnější přínos žurnalistice 2011
- Zlatá medaile Nadace pro mír v Sydney 2011
- Voltairova cena za svobodu projevu 2011
- Cena „Velký bratr“ pro hrdinu v oblasti ochrany soukromí 2012
- Ocenění Global Exchange Human Rights People´s Choice Award 2013
- Cena Brazilské tiskové asociace za lidská práva 2013
- Cena Joko Ono Lennon za odvahu v oblasti umění 2013
- Velká cena Svazu novinářů Kazachstánu 2014
- Cena Dannyho Schechtera Global Vision Award za žurnalistiku a aktivismus 2019
- Cena Gavina McFaydena 2019
- Cena Dafne Galizia GUE/NGL pro novináře, whistleblowery a obhájce práva na informace v Evropě 2019
- Ocenění Komise pro ochranu důstojnosti 2019
- Tiskový projekt: Osobnost roku 2019
- Mexický klub novinářů - Mezinárodní novinářská cena 2019
- Cena Garyho Webba za svobodu tisku 2020
- Stuttgartská cena míru 2020
- Cena solidarity Dr. Karla Rennera udělovaná Rakouským svazem novinářů 2021
- Pamětní cena Sacco-Vanzetti 2021
- Zvláštní cena Almudena Grandese za obhajobu práva na informace 2022
- Cena za protikorupční etiku 2022
- Cena Audalio Dantase za respekt, odvahu a naději 2022
- Sacharovova cena Evropského parlamentu (finalista) 2022
- Cena Güntera Wallraffa za investigativní žurnalistiku a morální odvahu 2022
- Weizenbaumova cena za mír a společenskou odpovědnost 2022
- Zvláštní cena Gavina McFaydena 2023
- Cena Conrada Wolfa 2023
- Norská cena PEN klubu Ossecki 2023
- Zlatá medaile Historické společnosti Trinity College Dublin za mimořádný přínos k veřejnému diskurzu 2023.
Julian Assange se stal nedávno čestným členem Asociace nezávislých novinářů Srbska a 6. až 8. února se na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku konala výstava „Případ Assange: ocenění a povzbuzení“ věnovaná mnoha Assangeovým novinářským oceněním. Novinářské ceny představila jeho manželka Stella, prezident Mezinárodní federace novinářů (IFJ) Dominique Pradali a také legendární zakladatel žánru investigativní žurnalistiky, zakladatel „Skupiny 61“ (sdružení spisovatelů Spolkové republiky Německo), autor bestselleru „Na dně“ o tureckých gastarbeiterech Günther Wallraff.
Snaha dokázat, že Assange není novinář, je tedy kontraproduktivní.
Julian Assange
Záruky nestačí
Zakladatel Wikileaks je od roku 2019 v londýnské věznici Belmarsh a Britové se ho snaží vydat do Spojených států, kde mu hrozí doživotní trest (175 let) ve věznici se zvýšenou ostrahou ve Virginii.
Kampaň proti vydání Juliana Assange podpořily před závěrečnými slyšeními organizace Amnesty international, Human rights watch, American Civil Liberties Union (ACLU), Reportéři bez hranic, odborové organizace novinářů z Velké Británie a Irska – NUJ, International Federation of Journalists (IFJ) a International Pen Club.
14. února pořádá švýcarská pobočka organizace Reportéři bez hranic tiskovou konferenci s Assangeovou manželkou Stellou a 15. února pořádá Nadace pro svobodu tisku akci na podporu zakladatele Wikileaks za účasti výkonné ředitelky Electronic Frontier Foundation Cindy Cohnové, vedoucí spolupracovnice Knight First Amendment Institute Carrie DeSellové, výkonného ředitele Press Freedom Foundation Trevora Timma a ředitele projektu ACLU pro svobodu slova, soukromí a technologie Bena Wiesnera.
Zvláštní zpravodajka OSN pro otázky mučení Alice Gill Edwardsová vyzvala 6. února v Ženevě vládu Spojeného království, aby zastavila případné vydání Juliana Assange do USA.
„Julian Assange trpí dlouhodobou depresivní poruchou. Podle odhadů mu hrozí, že spáchá sebevraždu. V případě vydání může být držen v dlouhodobé izolaci a čekat na soud nebo jako vězeň. Pokud bude shledán vinným, může být odsouzen až ke 175 letům vězení,“ uvedla Edwardsová. „Vzhledem k jeho křehkému duševnímu stavu vyvolává riziko dlouhodobého umístění na samotce a potenciálně nepřiměřeného trestu otázku, zda by vydání Assange do Spojených států bylo v souladu s mezinárodními závazky Spojeného království v oblasti lidských práv, zejména s článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i s příslušnými články 3. Konvence OSN proti mučení a Evropské úmluvy o lidských právech.“
Mezera pro vydání spočívá v tom, že soud prvního stupně zakázal Assangeovo vydání do USA nikoli kvůli politicky motivovaným obviněním, ale kvůli novinářovu vážnému psychickému stavu a možné sebevraždě způsobené strachem z doživotního vězení na samotce ve věznici s maximální ostrahou. Lékařský znalec obžaloby pak dospěl k závěru, že se jedná o Assangeův současný stav, který však nemusí být trvalý a může se měnit podle okolností.
Na základě tohoto závěru američtí prokurátoři oficiálně oznámili, že novináře nepošlou na samotku, vytvoří mu lidské podmínky zadržení a poskytnou mu veškeré potřebné lékařské služby. Tímto způsobem chtějí dokázat, že se podmínky změnily a Assange již nemá důvod k sebevraždě.
Alice Jill Edwardsová to však nepovažuje za dostatečný argument.
„Diplomatické záruky humánního zacházení poskytnuté vládou Spojených států nejsou dostatečnou zárukou ochrany pana Assange před takovým rizikem,“ tvrdí Edwardsová. – „Nejsou právně závazná, mají omezený rozsah a osoba, na jejíž obranu jsou tato ujištění zaměřena, nemusí mít možnost domáhat se nápravy v případě jejich porušení.“
Pokud britský soud rozhodne o vydání Assange do Spojených států ve dnech 20. a 21. února, stane se prvním novinářem odsouzeným podle zákona o špionáži, což bude nebezpečný precedens - každý novinář, který zveřejní důležité materiály získané od svých zdrojů, jež však stát považuje za nebezpečné pro národní bezpečnost, může být uvězněn. A vzhledem k tomu, že americké bezpečnostní služby praktikují zadržování i na územích třetích zemí, tento přístup by rozvrátil všechny mezinárodní principy týkající se svobody slova. Nebyl by to tedy nějaký „totalitní autoritářský režim“, kdo by je rozvrátil, ale stát, který se považuje za vlajkovou loď v boji za demokracii.
